Interview: Martin Staszko je spíš hravý typ

06.02.2012 08:28 | Profil autora a jeho další články: Jaroslav Sita, Lukáš "Alkaatch" Horák, Martin Arcimovič

V přízemí hotelu Hilton probíhá den 1 b Evropské pokerové tour. Stovky profesionálů zápolí o postup do druhého dne, nás však zajímá muž, který na několik týdnů opanoval česká média a druhý den si na EPT zajistil již včera: Martin Staszko. Spolu s Lukášem Horákem, Jardou Sitou a fotografem PokerStars Tomášem Stachou směřujeme k výtahu, abychom vyjeli do prezidentského apartmá. V přepychu, jinak určeném pro mnohem méně skromné lidi, ubytoval Martina jeho nový sponzor – online herna PokerStars.

Za Poker-Arena.cz se Martina Staszka ptali Martin Arcimovič, profesionální pokerový hráč a kouč Lukáš Horák a Jarda Sita. Dotazy Martina Arcimoviče nejsou označeny jménem.

Martine, od tvé výhry na Světové sérii uplynul měsíc. Jak po té době koukáš na to, co se stalo, na svůj nevídaný úspěch?

Jsem si vědom, že je to obrovský úspěch a že takovou finanční částku už asi v životě nevyhraju. I když doufám, že nějaké úspěchy ještě přijdou a že bude i nějaké první místo, vím, že to nebude ve stejném turnaji.

Jak se s tím srovnáváš? Neobáváš se vyhoření?

Já znám některé hráče, kteří už moc nehrají a byli hodně úspěšní. Četl jsem třeba, že už vůbec nehraje Dán Eastgate, který main event vyhrál. Já vím, že to poznám na sobě. Jakmile zjistím, že mě to přestává bavit, nebo že se na to už nekoncentruju, také radši přestanu hrát, než abych hrál z donucení a blbě. To by nemělo smysl, kdybych hrál špatně, tak bych pak ztrácel peníze.

O úspěchy se teď budeš snažit v barvách PokerStars…

Ano, uzavřeli jsme smlouvu. Doufám, že budou spokojeny obě strany. Jak já, tak PokerStars. A že v jejich barvách dosáhnu nějakého úspěchu, například vítězství na nějakém významném turnaji.

Manažer českých PokerStars Ondřej Drebota: "Martin je hodně chytrý člověk, a tak bylo vyjednávání velice komplikované. Trvalo od skončení letní části Světové série a uzavřeli jsme je až po skončení finále. Proto věřím, že se ji povedlo dojednat ke spokojenosti obou stran."

Když se ohlédneš za Světovou sérií, máš pocit, že ses dopustil nějaké výraznější chyby?

(povzdechnutí, smích) Těžká otázka. Myslím, že žádnou výraznou chybu jsem neudělal, ale při tom počtu her tam nějaké drobné chyby určitě byly. Každá hra se dá zahrát mnoha způsoby, zvlášť heads up, kde se v podstatě hraje skoro každá karta. Kdybych soupeři viděl do karet, asi bych to zahrál jinak. Ale to nevidím, a tak se heads up dokonale hrát nedá. Tam se něco dalo určitě zahrát jinak, ale ještě jsem se ani nepodíval na záznam. Větší chyby jsem nedělal, ale v těch tisících hrách se asi nějaké menší chybky najdou.

Martin se skupinou kamarádů a příbuzných, které si do Vegas přivezl. Jeho tatínek na fotce chybí, šel pro slivovici. Foto Ivana Blahošová (ivanabl.wordpress.com)

 

Na finálovém stole ses do all-inu o pokračování v turnaji dostal až ve čtyřech lidech. Jak to bylo před tím?

Do all-inu jsem se dostal několikrát, ale vždy jako výrazný favorit. Nejhorší to bylo s A-K proti úplnému blafu – myslím T-5 nebo T-4, teď nevím. Jinak jsem vždy měl vyšší pár do nižšího. Když jsem sám v all-inu nebyl, tak jsem točil i nižší pár proti vyššímu. A jednou, ale to bylo proti úplnému shortstackovi, jsem točil K-Q do A-T. A to jsem vyhrál, i když on byl mírný favorit. Ale to jsem měl nějakých 100 big blindů a on asi osm, takže kdybych těch osm prohrál, moc se toho v tu chvíli nestalo. První flip mě potkal až ve čtyřech lidech. Je neuvěřitelné, že jsem se jim do té doby vyhnul.

Finálový duel zcela obrátila hra, ve které jsi držel Q9 a Heinz AQo. Co ti proběhlo hlavou, když ti ukázal karty?

To mě nepotěšil, protože mi nehrály některé outy – jackové. Proti kombinacím, které jsem mohl držet, byla ta jeho obecně slabá, ale proti Q-9, což jsem měl, byla silná. Mohl bych porazit cokoli, třeba set. Měl bych šanci proti všemu. Zatímco kdybych měl set já, tak má se svou kartou jenom čtyři outy a je hodně pozadu. Že se potkaly zrovna ty dvě kombinace proti sobě, vyhovovalo spíše jemu. Nebyl jsem rád, že otočil zrovna toto, ale do raisu jsem šel s tím, že all-in dorovnám. Mohl jsem nenavýšit a dorovnat, ale chtěl jsem být agresivní, protože on sám agresivně hrál. Nechtěl jsem docallovat s tím, že mi to na turnu nedojde a budu muset zahodit. A věděl jsem, že když se na flopu dostaneme do all-inu, tak budou šance tak půl na půl a podle toho, co by měl, můžu být i lepší.

Jak ses v tu chvíli cítil? Pomyslnou mincí jste si házeli o desítky miliónů korun…

Ale no jo, mě spíš šlo o to vítězství. Už když jsem se dostával do all-inu s Lambem, říkal jsem si, že jsem turnaj odehrál dobře, ať se stane, co se stane. A tak jsem to příliš neřešil. Možná by mě víc naštvalo, kdybych vypadl jinde, třeba těsně před finálovým stolem na desátém nebo dvanáctém místě. Za páté místo je asi desetinásobná výhra než za nějaké desáté. Mezi prvním a druhým nebo druhým a třetím už je to necelý dvojnásobek, ani ne. Úspěch je jistý a tolik nezáleží, jestli to vyjde, nebo ne. Ovlivnit se to moc nedá.

Včera jsi tady na Evropské pokerové tour PokerStars reprezentoval poprvé – nebo vlastně podruhé, protože o víkendu sis zahrál turnaj WPT, tedy Světové pokerové tour. Současně jde o tvé první významné turnaje od úspěchu v Las Vegas. Jak se ti hraje?

Hraje se mi dobře, i když lidi teď už vědí, kdo jsem. Situace se díky tomu úspěchu trochu změnila. Někteří lidé se mě bojí a zahazují více než by měli. Lepší hráči už mě nepodceňují, jako když jsem nebyl známý. Bojí se spíš internetových hráčů a od hráče mého věku neočekávali, že jim bude něco krást, 3-betovat light nebo…

Lukáš: Hrát šíleně?

Nebo hrát šíleně. I když úplně šíleně jsem nehrál, jenom jsem občas využil toho, jak jsem vypadal. To už teď samozřejmě půjde proti lepším hráčům hůř. Jestli to půjde lépe mě nebo mým soupeřům, to záleží na tom, jak se kdo přizpůsobí.

První velký turnaj po světové sérii: WPT Praha

Fakt je, že během Světové série jsi byl označován za tight hráče, dokonce jsi na pravou míru uváděl tvrzení Erika Lindgrena, že jsi na bublině čtyřicetkrát v řadě zahodil. Jak to tedy s tou opatrnou hrou bylo?

Já hraju tak střídavě, záleží na jakém jsem stole, s jakým stackem a v jaké situaci. Hraju prostě nejlépe, jak umím. Pokud za mnou sedí hráči, kteří budou často 3-betovat, mě nechodí žádná karta a nemohu si dovolit 4-betnout a foldnout, tak hru ani neotvírám, protože to nemá smysl.

S tím Erikem Lindgrenem… Skutečně jsem asi dvě kola zahazoval, bylo to na bublině a dost jsem se propadnul. Na jednom stole jsem odehrál small a big blind, přesadili mě na nový stůl a tam jsem zase začínal big blindem. V tu chvíli se ještě zvedly blindy, a tak jsem ztratil možnost re-stealovat – přišel jsem o fold equity. K tomu ještě vždy hru otevřel někdo z brzké pozice, a v tu chvíli hrát nemůžu. Krást ze střední nebo pozdní pozice jsem proto nemohl a radši jsem nějakých 20 her odfoldoval, než abych přes celý stůl poslal 10-5 nebo jinak spáchal sebevraždu. To by nemělo smysl.

Takže ta image vznikla spíše náhodou?

Ano, v podstatě náhodou. Ono se někdy stane, že člověk hodně folduje. Je to určitě lepší, než posílat nesmysl přes nějaký raise.

Kdy sis všimnul, že proti tobě lidi začali hrát jinak? Bylo to už po bublině finálového stolu, nebo až po samotném finále?

Už po té bublině. Na EPT v Barceloně jsem pozoroval rozdíly. Najednou mě všichni soupeři znali. I na internetu mě začali více callovat. Třeba v turbo turnajích, kde z buttonu nebo small blindu posílám do 15 blindů cokoliv, mě najednou lidi začali dorovnávat s nesmysly typu Q-5. Takže hra se trochu změnila, zvláště u lepších hráčů, kteří proti mně rozšíří svou range. Ale platí to i u těch slabších, kteří mě prostě chtějí vyřadit.

Co říkáš na zájem médií? Byl jsi v televizi, v Dnes i na titulní stránce Blesku…

(rozpačitě) Já jsem byl všude možně…

Mediálnímu rumraji kolem své osoby Martin čelí se stejně trpělivým přístupem, jaký užívá při pokeru.

Co titulky, že hledáš holku nebo že ti kamarád půjčil na vstupné a tys mu za to dal tři milióny?

(povzdech) To, co píšou, jsou samozřejmě blbosti. Ten kamarád dostal asi 3 % z výhry, což mi taky předem dal na buy in s nějakou přirážkou na náklady ve Vegas. To se dělá běžně, lidi dokonce těch procent prodají mnohem víc. To jsem dělat nechtěl, protože jsem si věřil. S tímhle kamarádem jsem se domluvil na malé části. Ono to málo, když něco trefím, je pak hodně. Jsem v podstatě irád, že z toho něco má, je to víc, než jeho největší výhra.

Blesk píše každý den. Novinář z Blesku se mnou byl i tři dny v Londýně. Každý novinář, nebo alespoň většina z nich, něco zkomolí nebo si něco vymyslí. Anebo něco přeberou z jiného rozhovoru, kde už je to taky zkreslené, takže je to pak všude. Naštěstí zatím nepíšou nic, co by mi mělo vadit. Píšou nepravdy, ale nic, co by poškozovalo mě nebo mé jméno. Uvidíme, snad u toho zůstane a nezačnou si vymýšlet nějaké prasárny.

Máš zkušenosti z šachu. Využiješ jich i v pokeru? Co mají ty dvě hry společného?

Těžko říct. Myšlení je v něčem podobné, ale tolik společného nemají. Poker je spíš psychologie. Oběma hrám je společná časová náročnost, protože větší šachové turnaje také trvají tak týden, sedm nebo osm dnů, a hraje se hodně hodin každý den. Podobně to funguje v pokeru, také se hraje hodně a každý den. Myslím, že koncentrace, které jsem se naučil v šachu, mi pomáhá i v pokeru.

Po skončení finále si Martin (na fotce s bratrem) vychutnal první doutník v životě. Foto Ivana Blahošová (ivanabl.wordpress.com)

V čem se tedy liší rozhodování v pokeru a v šachách? Předpokládám, že obojí činíš na matematickém základě.

Zásadní je, že v šachu se hledá ten nejlepší tah v konkrétní pozici a je skoro jedno, proti komu. Někdy se rozhodnutí může řídit i protivníkem, když třeba někdo má dobrou taktiku a neumí koncovky, tak mu vyměním figury a jdu do koncovky, ale spíš opravdu hledám ten nejlepší tah. V pokeru dostanu karty a rozhodnu se podle toho, proti komu hraju, jakou mám image, kolik do má žetonů, jaká je konkrétní situace. I po stejné sehrávce lidí přede mnou mohu zahrát vždy jinak, právě s ohledem na ty lidi a na tu situaci. V šachách prostě hledám nejlepší tah, v pokeru nejlepší tah proti daným soupeřům.

Lukáš: V poslední době koučuji několik bývalých šachistů, kteří přešli na poker. U všech pozoruji, že hodně času věnují analýze hry a ani moc nehrají. Ostatní mí studenti chtějí hlavně hrát a občas si trochu popovídat. Jak to máš ty? Hlavně hraješ, nebo o tom i zpětně přemýšlíš?

Já spíš víc hraji a méně analyzuji, i když vím, že šachisti takoví jsou. Možná je to důvod, proč jsem takových úspěchů nedosáhl v šachu. Nemám zájem příliš analyzovat a trénovat. Zahájení s počítači a tak, to už jde úplně mimo mě. Jsem spíš hravý typ než analyzátor.

Máš přehled o tom, kolik her jsi odehrál online?

To nemám, ale dalo by se to odhadnout. Jednou jsem počítal, že by se dalo odehrát… (pro sebe) Pět dnů v týdnu, třeba třicet turnajů za den, dejme tomu krát dvě stě padesát… Asi 7 500 turnajů za rok, i když teď tolik ne. Hraju čtyři a půl roku, ale dřív jsem určitě hrál míň. Nějakých 15 až 20 000 turnajů jsem odehrál.

To je slušné. Na kolika hráváš stolech?

Na šesti až deseti. Někdy i víc, ale to už pak jde hra dolů. Ale dá se to, někteří hrají dvacet stolů a jsou úspěšní. Už je to ale automatičtější a nedají se vymýšlet složitější akce. Když hraju naživo na jednom stole, dá se víc pozorovat. A tak můžu naplánovat dopředu, ještě než dostanu kartu, že proti tomu bych měl hrát tak a proti tomu tak, ať už před flopem nebo po flopu. Toto jsem na tomto stole ještě neudělal, takže to můžu udělat… Online, kde je těch stolů hodně, si ani nemůžu zapamatovat, na kterém stole jsem co udělal. Soupeři to taky nevidí, protože na mě mají jen nějaké celkové statistiky. Na tom internetu je to trochu jiné.

Lukáš: A co ti tedy vyhovuje víc? Ten online, kde můžeš hrát víc, nebo naopak tohle (ukazuje směrem dolů, kde se osm podlaží pod námi hraje EPT).

Dobře umím hrát obojí. Možná mi víc vyhovuje ten živý poker, ale online je také zajímavý. Těžko říct. Živý poker se někdy vleče, i když většinou ne. Včera jsem u stolu seděl s mlaďochem, který možná hraje dobře online, ale tady se evidentně nudil. Pořád 3-betoval, pouštěl si něco ve sluchátkách a cosi sledoval na nějakém notebooku nebo čem. Pořád jsme ho musili upozorňovat, že je na tahu, že nesleduje hru. Nudil se, protože byl zvyklý na jiné tempo a neuměl sledovat protihráče.

Pokud ještě u PokerStars nemáte účet, přečtete si našeho podrobného průvodce, jak si účet založit a využijte bonusu až 600$ při prvním vkladu. Nezapomeňte při registraci použít reklamní kód pokerarena.cz

Lukáš: Hraješ jenom holdem?

Hraju všechny varianty. Holdem se samozřejmě hraje nejvíc, ještě je rozšířená omaha hi. Ty další varianty se hrají jenom na velkých akcích jako jsou SCOOP a WCOOP na PokerStars nebo WSOP ve Vegas. Tam se hrají turnaje snad ve všem. Pro mě by byl každý náramek cenný, i kdyby byl z turnaje ve dvou stech lidech a ne dvou – třech tisících. Náramek by byl ohromný úspěch.

Při hovoru o šachách jsi zmínil psychologii. Jak ji u protihráče zkoumáš a jak s ní potom pracuješ?

Je třeba se podívat, jak ten soupeř hraje. Zda hodně pasivně, nebo naopak aktivně. Anebo jestli hraje agresivně po flopu. Když se blíží nějaká finanční bublina, hodí se vědět, kdo už si pokerem vydělal a kdo hraje největší turnaj v životě, takže se bude bát cokoli zahrát, bude hrát jen top karty a ostatní kombinace zahodí. To je různé.

Pak je důležité pracovat s vlastní image, vidět, jak mě vidí ostatní hráči. A taky, kdo je vůbec schopen image pozorovat. Některým slabším hráčům je to jedno, oni se hrají svoje. Vidí – nevidí. Snažím si být vědom, kdo mě nevnímá, kdo vnímá a jak. Někteří hráči umí číst, jiní nevnímají, co se kolem nich děje.

Jak čtení funguje v online pokeru, kde jsi před Světovou sérií dosáhl svých největších úspěchů?

To se příliš neliší, je to skoro to samé. Jediný rozdíl je, že soupeře nevidím. Ale to je jenom jedna z dvaceti třiceti věcí, které zkoumám při živé hře. Všechno ostatní je v živém a online pokeru stejné. I online hráči mají různé styly. A pokud je někdo dobrý, dá se odhadnout, jak bude hrát. Ne vždy to je jednoznačné, ale hodně dobrých hráčů samozřejmě znám.

Pak existují programy jako Poker tracker a Holdem manager, které sledují statistiky, jak kdo hraje, kolikrát kdo jak otevřel a tak. Na základě těch statistik se pak s hráčem dá víc pracovat.

Ale když jsme mluvili o živém pokeru, zmiňoval jsi, že soupeře ovlivňoval tvůj věk. Na onlinu ovšem nepoznají, kolik je ti let, zato si mohou zjistit, jak hraješ. Není ten rozdíl mezi živou a online hrou přece jenom větší?

Je fakt, že na internetu lidi nepoznají, kolik je mi let, a už dříve je mohly ovlivňovat mé výsledky. Image hráče na internetu funguje malinko jinak. Nevíš, kolik je komu let a ty výsledky tě ovlivní. Naživo víc sleduješ, jak kdo hraje. Starší hráč, který nehraje pouze tight, má naživo výhodu. I já sám od staršího hráče očekávám, že když navýší, spíš tu kartu má, takže mu spíš zahodím. Když si toho je vědom, může hodně získat.

Jarda: Jak ses ve svých začátcích pokerově vzdělával? A co teď – čteš nějaké knížky, sleduješ nějaké  české nebo zahraniční weby? Naše čtenáře tvé vzdělání zajímá, jsme přece jen z výukového webu.

Přečetl jsem pokerové knihy, Supersystémem počínaje, pak jsem četl harringtonovu trilogii, nějaké články… I na internetu jsem se na něco díval, když se mi to zdálo zajímavé. Tak jsem se vzdělával. Některé hry nebo situace probírám s různými kolegy přes internet. O živé hře se občas bavím i se špičkovými českými hráči. Zajímá mě, jak by to zahráli. Rád si vyslechnu názor druhého.

Viděl jsem i pár výukových videí, ne víc než dvě nebo tři. Byl jsem u kolegy a on měl něco předplaceného, tak jsme se spolu na nějaké video podívali. Viděl jsem video od Timexe *), se kterým mám i dost odehráno, jenom na EPT v Deauville jsme spolu byli tři dny na stole. Shodou okolností jsem s ním seděl i minulý týden na WPT a určitě ho považuju za jednoho z nejlepších hráčů na světě.

Jarda: A jakou knihu jsi četl naposled?

Něco o chování naživo, ale celé jsem to nepřečetl.

Jarda: Tu od toho agenta FBI, co trénoval tvého soupeře? **)
Martin: Pius Heinz tu informaci popřel na tiskové konferenci tady na EPT…

To mě nepřekvapuje, nemyslel jsem si, že by ho trénoval zrovna on. Mohl ho trénovat nějaký hráč, který je v tom čtení dobrý. Nakonec v tom musí být dobrý i nějaký Němec. Taková spolupráce je možná. Sám jsem se na to téma bavil s jedním kolegou z Brna, výborným českým hráčem pokeru, který je ovšem mediálně neznámý – ani v pokerových médiích ho neznají. Je to jeden z nejlepších českých hráčů pokeru, navíc psycholog a četl na to téma tells nějaké knihy.

Využíváš tedy ty signály neboli tells?

Snažím se. A třeba tady na EPT vidím, že půlka hráčů vůbec nekouká na soupeře. Sledují karty. Co přijde a co mají na ruce. Tím samozřejmě něco ztrácejí. Ne vždy se dá něco vyčíst, člověk se většinoou rozhodne podle karet a podle toho, jak hra plyne. Ale ve hrách, kde si nejsem jistý, může pomoci, že něco uvidím.

Jarda: Vídáš nějaký signál často? Něco, podle čeho bys třeba poznal, že někdo blafuje…Spíš na menších turnajích, ne tady na EPT, se třeba stane, že nějaký nezkušený hráč dostane esa a při sázce se mu roztřesou ruce, což se mu třeba jinak nestane. V takové situaci klidně zahodím dámy, nebo dorovnám, a když nepřijde dáma, zahodím conbetu. Něco se dá, jsou tu různé pohyby a řeč těla. Kam se dívá nebo podívá, jak si hraje s žetony. Ale někteří zkušení hráči umí chování maskovat a dělají opačné věci, než bych v takové situaci čekal. Proti těm lepším hráčům není tak jednoduché číst.

V prezidentském apartmá hotelu Hilton

 

(Do prezidentského apartmá mezitím dorazili další novináři a z jejich hloučku zazněl následující dotaz.) Dá se něco poznat ze sloupečku žetonů? V blogu Petra Jelínka jsem četl, jak si přisedl ke stolu a všiml si hráče, který měl hodně žetonů nízké hodnoty a málo hodnot vysokých. Považuje to za znak agresivního hráče. Dá se tedy něco poznat z toho, jak hráč žetony komínkuje? Jsou hráči, co před sebou mají štos žetonů, jiní si je rovnají… Jak to je?

No podle toho, jak si je komínkují, se nic nepozná. Ale když někdo má málo nízkých hodnot a hodně nízkých hodnot, bude spíš tight. Loose hráči mívají žetony nižších hodnot, třeba pětadvacítek. Podle těch hodnot se prostě něco poznat dá, i když to taky negunguje úplně stoprocentně. Včera jsem v jednu chvíli nahromadil plno těch malých žetonů, i když jsem nějak agresivně nehrál. A pak jsem prohrál, mezitím jsem dvakrát proměnil pětitisícovku na malé žetony, takže když jsem 40 minut před koncem dne přišel na nový stůl, tak jsem měl jen modré pětitisícovky a žádné malé žetony. Kdybych se přitom přesednul o 20 minut dřív, bylo by to úplně naopak. Ale platí, že hráč s hodně žetony nízké hodnoty bude hrát loose spíš než ten, kdo je nemá.

Včera jsi na EPT ve dnu 1 a nahrál nějakých 56 tisíc žetonů. Jak vidíš své šance v turnaji?

Hrál jsem dobře, ale turnaj typu EPT začíná až druhým dnem. Blindy jsou vyšší a z víc než poloviny lidí, co do druhého dne postoupila, 80 % vypadne. Druhý den je klíčový, stejně jako každý další. Druhý den se rozhoduje, kdo postoupí k penězům, třetí den zase kdo se dostane do top dvacet čtyřky. A jestli tam budu, to se ještě uvidí.

Lukáš: Kolik máš ve stacku blindů?

Blindy se zvýší na 400 / 800, takže nějakých 70 velkých blindů. To je ještě velice hratelné. 70 blindů je hrozně moc. S takovým stackem se dá dělat spousta věcí. Umím ale hrát i se stackem 20 nebo 40 blindů. Neodhážu žetony jako hráči, kteří si všimnou, že jim utíká průměrný stack, začnou hrát netrpělivě a odhodí se dřív, než by měli.

Vyhovuje ti EPT herně?

Určitě. Čím delší je turnaj, tím víc prostoru mám pro hru. Světová série byla ještě delší, levely trvaly dvě hodiny, stack byl větší. Chci ale začít hrát i turba. V těch mám také úspěchy. Blindy se tam zvedají po pěti minutách a přitom si myslím, že je hraju dobře. Je tam větší variance, což je vidět, když jsou velké rozdíly mezi hráči. Slabé hráče spíš přehraju na tom EPT. S malým stackem taky dělám správná rozhodnutí, ale někdy se to nedá a je potřeba něco vytočit.

Hovořil jsi o koncentraci. Jak to máš vlastně s výdrží? Při sledování přenosu z finálového stolu Světové série jsem si všiml, že jsi vypil docela dost Red Bullů. Tipoval bych to tak na hektolitr. Předpokládám, že tvůj běžný pitný režim takto nevypadá…

Tak hektolitry to nebyly, i když později jsem byl už hodně unavený a Red Bully jsem pít v podstatě musel… tedy musel… První den jsem si dal jenom jeden a stačilo mi to. Ale potom, když se hrál třetí, čtvrtý, pátý, šestý, sedmý, osmý den, tak se končilo ve dvě – ve tři ráno, na pokoj jsem se dostal ve čtyři, ve dvanáct se hrálo znova, takže jsem musel v deset vstávat a jít, navíc jsem nemohl usnout. Čím déle jsme hráli, tím víc se to všechno protahovalo, takže tím víc jsem musel Red Bully pít, a o to méně jsem zase spal. Ten sedmý a osmý den už jsme byli všichni tak unavení, že jsme se různě posilovali. A později před finálovým stolem jsem také nemohl spát, takže jsem je pil i tam. Ale na menších turnajích takové věci nejsou zapotřebí a tady jsem si včera dal jen jeden Red Bull a jedno kafe za celý den, takže to není až tak hrozné…

Opět s bratrem, tentokrát už v barvách PokerStars na oslavě prolomení Guinessova rekordu v Praze.

Únava se někdy na finálových stolech řeší uzavřením dohody o rozdělení výher neboli dealu. Jsou dealy povoleny i na Světové sérii?

Dalo by se to, ale nedošlo k tomu. Pius mi v heads upu deal nabízel, ale… to je jedno. Já dealy neberu, ač je to běžná součást pokerových turnajů. Deal jsem vzal jedinkrát v životě v levném turnaji. Toho soupeře jsem nemohl dorazit a ještě byly dost vysoké blindy, přitom se hrálo o dost málo, o malý rozdíl mezi prvním a druhým místem. Bylo už pět – šest ráno, a tak jsem to vzal. Normálně dealy neberu a tím tréjuji hru v málo lidech. Těm, kdo pořád berou dealy, pak chybí zkušenosti, jak v těch posledních pár lidech hrát. Tím, že dealy odmítám, zkušenosti sbírám a dokážu hrát líp než většina soupeřů. Když se podíváte na moje statistiky online, zjistíte, že z finálových stolů mám jasně nejvíc prvních míst. Když jsem v posledních pěti, procento prvních míst je pěkně vysoké. Ale zrovna Pius je také výborný hráč a šance asi byly skoro půl na půl.

Lukáš: Ona je v tom i určitá psychologická výhoda. Nedávno jsem shlédnul jedno šachové video a dozvěděl se, že Korčnoj odmítl remízu, šachovou obdobu dealu, s tím, že tak soupeři, který nevidí šanci na výhru, ukáže, že je lepší. S dealem to asi funguje podobně. Soupeř nemusí chtít hrát a pokusí se profoldovat na vyšší místo nebo tak.

Dobrý hráč, kterému soupeř odmítne deal, je samozřejmě schopen hrát dál dobře. Ti slabší pak můžou na větším turnaji dělat chyby, ale zrovna main event není malý pro nikoho. I když ten, kdo se na takových turnajích umisťuje a má dostatečný bankroll, bude mít určitou výhodu nad někým, kdo tak vysoko hraje poprvé. Tomu může záležet na každém dalším místě. Taky záleží, jestli toho ten zkušenější dokáže využít a jestli vůbec pozná, že tomu druhému záleží na každém místě a nebude chtít hrát o celý stack.

*) Pod přezdívkou Timex hrává Mike McDonald.
**) Podle informací německých médií Pius Heinz podstoupil trénink u agenta FBI Joea Navarra, autora knihy Techniky FBI v pokeru.

Foto: Martin Arcimovič, Ivana Blahošová - Martinova fanynka

Pokud ještě u PokerStars nemáte účet, přečtete si našeho podrobného průvodce, jak si účet založit a využijte bonusu až 600$ při prvním vkladu. Nezapomeňte při registraci použít reklamní kód pokerarena.cz