Nejsem zrovna pravidelnej čtenář rozhovorů ale tenhle se mi líbil moc!
Hlasuj - toto je kvalitní názor
-
98 hlasů
Reagovat
Interview: Petr „Olaf“ Hlaváček o týmu Abanana i začátcích pokeru v Čechách
Olaf patří, ostatně jako všichni členi Abanana, k české pokerové špičce. Od five card draw přešel na texas hold’em a od koníčku k profesionálnímu hraní. Těsně před naším rozhovorem skončil šestý na České pokerové tour, ale to ve výčtu jeho úspěchů jen doplňuje přehršel jeho dalších umístění právě z ČPT a několik ještě významnějších vítězství. I přesto je těžištěm Olafovy hry cash game, a to zejména živá – online poker pro něj vždy byl jen doplněk. Souhlasil, že pro vás – byť jen trochu – poodhalí něco z českých nej- high stakes…
Olafovy největší úspěchy
Živý poker
Deal ve čtyřech v hlavním turnaji €1.000 No Limit Texas Hold´em na šampionátu Royal Poker Tour Red Sea v Egyptě v listopadu 2008 (€16.750 po dealu)
7. místo v hlavním turnaji €2.000 No Limit Hold'em na Austrian Classics 2007 (€9.500)
Česká pokerová tour: 1 vítězství, 2 druhá místa, 6 final tablů; 7. místo v celoročním žebříčku
V březnu 2008 se na Spring Poker Festival ve Vídni umístil 3x na final table, což mu vyneslo 4. místo v žebříčku všech 450 hráčů šampionátu.
Online
1. místo v online $20 No Limit Texas Hold´em Rebuy (407 hráčů) - prosinci 2007 (8.825 USD)
Deal v posledních dvou v turnaji $162 No Limit Texas Hold´em Freezout (163 hráčů) v červnu 2008 (6.100 USD)
3. místo ve $109 No Limit Texas Hold´em Freezout (662 hráčů) v prosinci 2007 (6.024 USD).
Olaf úřaduje v Egyptě...
Olaf
MA: Jak dlouho vlastně hraješ poker?
Olaf: V Praze se hrálo tak od roku 2001, nejdřív v Duplexu, pak to zkoušeli v Bohemce v Kongresáku, pak se vrátili do Duplexu. V té době už hrávali Paštika, Petr Peško, Ivan Dalivič, Mirek Mrkos. Tuším, že to byl asi listopad 2002, kdy jsem tam začal chodit i já. Profi jsem od prosince 2006. Už se živím jenom hrou.
Do té doby jsem měl asi první poker klub v Pařížské ulici, tam jsme měli nějaké suterénní prostory bývalého nightclubu s barem a sezením, umístili jsme tam tři pokerové stoly. To je tak rok 2004, 2005. Později jsem měl nějaká ta procentíčka v klubu Fanatik a v roce 2006 jsem se stal také spolumajitelem a manažerem poker clubu Banco Casina na Příkopech. Ještě před érou Card Casina na Smíchově se hra přesunula do Parkáče, kde jsem dělal hrajícího floormana.
Jak se dají tyhle dvě funkce, floorman a hráč, kombinovat?
Tak byl to někdy smutek, když mě odvolali k problému z buttonu, ale jinak to docela šlo. O mých vlastních hrách jsem samozřejmě nerozhodoval, většinou se všechno vyřešilo přátelsky. (smích)
Když jsi tenkrát začínal, studoval jsi nějakou pokerovou strategii?
Vůbec. V té době nebyly žádné knížky v češtině, ale ani tady toho nebylo moc v angličtině. Jarda Tuček napsal, mám pocit, něco o pokeru. Ale jinak nic moc. V té době nebylo moc kde si to osahat, nebylo si o tom co přečíst. Takže já jsem takový samouk. Dneska si všichni všechno přečtou, my jsme na to museli přijít sami a to je nakonec asi i dobře. Ze začátku se nám líbila snad každá handa. Třeba jack devět v barvě vypadalo krásně a nedalo se zahodit. (smích)
Na začátku jsem hrál třeba s velkou pokerovou legendou Jeffem Lisandrem, co už vyhrál několik turnajů na WSOP. On se tenkrát motal okolo Duplexu a pokeru v Praze. Tak ten už v té době vydělával velký peníze, protože on už byl úplně někde jinde a my jsme byli na tom jak uplní Neználci. Pak chodíval taky do toho klubu v Pařížské. Má za manželku Češku, takže tady trávil docela dost času. S ním mám docela hodně nahráno, to mi dalo hodně zajímavých zkušeností.
Když jsi musel všechny finty domýšlet sám, znamená to, že ti nikdo neporadil ani se základními prvky jako je třeba pozice?
Přesně tak.
Když hraješ v Praze takhle dlouho, věděl bys, kdo dal vzniknout legendě o koníku sedmém?
Tak já vím, že ho v Parkáči začali hrát jeho průkopníci Matrim a Kubrt. A ty ho hodně prosazují. Hodně jim to pomáhá nafukovat i Pavel Novotný. Moje oblíbená handa to rozhodně není.
Olafe, jaks vlastně dostal přezdívku Olaf?
Tak s tím jsem už do Prahy přišel. Mé příjmení je Hlaváček a kdysi hrával Slovák Oldo Hlaváček. Jestli uslyšíte někoho, jak mi říká Oldo, tak je to nejspíš někdo z gymplu nebo ze základky.
Z Oldy se nějak samovolně stal Olaf. Docela se mi to líbilo a zamlouvalo. Teď mě lidi znají pod přezdívkou Olaf a kolikrát nevědí, že jsem nějaký Petr Hlaváček. Takže se stává, že se mnou mluví nějaká osoba a přijde někdo třetí a řekne: „Čau, Olafe.“ A ten druhý na to: „Jo to seš ty,“ a tak podobně.
Je to tak, Olaf je docela známé, ale tvář a jméno moc ne.
Když se ČPT vysílala v roce 2006/2007, tak jsem byl furt v televizi. Bylo to pak takové nečekané a milé, když mě slečny v bance nebo Albertu poznávaly. U taxikáře to třeba tolik nepřekvapí, ale když mi řeknou ženské za přepážkou: „Jé to jste vy, my vás známe a fandíme vám,“ tak mě to docela překvapí. Teď třeba každý zná Oldu Trávníčka.
Na pokeru vyzkoušel snad už všechny role
To je fajn, svědčí to o rozmachu pokeru u nás. Myslíš, že tyhle pořady přivedou k pokeru další hráče?
Samozřejmě, navíc se u pokeru udrží spíš než dřív. Dneska to mají začínající hráči jednodušší z toho důvodu, že si poker osahají na onlinu. Můžou hrát za play money, hrát minimální blindy, minimální buy-iny nebo vůbec žádné na freerollu. Takhle začínal hrát i Honza Škampa. Nějaký ten freeroll, malý blind a postupně nahoru, kde je teď. Honza hraje výborně a má i tu správnou dávku štěstí. Když už musí zatočit, tak to většinou vytočí. A to k tomu patří. On je prostě vyvolený.
Když jsem já začínal s pokerem, tak co vím, byl jenom Party Poker. Tak největší cashovka, co tam byla, měla buy in 200$. Já jsem se k onlinu dostal až pozdějc, musel jsem začínat naživo. Vím, že první měsíc v pokeru mě stál asi tři sta tisíc a bylo to dost na zvážení, jestli se tomu věnovat, nebo ne. Ale už takový druhý - třetí měsíc jsem byl „na svejch“. A tak čtvrtý - pátý měsíc jsem se už dostával do zelených čísel. Říkal jsem si, že by to mohlo jít. Ale rozhodně jsem nepředpokládal, že se tím budu živit.
V té době jsem měl v Benešově podnik s bowlingovou dráhou, šipky, kulečníky, asi osmdesát míst na sezení. Nějak to nevyšlo, majitelé objektu mě obrali a podvedli na smlouvu, takže z toho nakonec byly jen dluhy. A tenkrát mi docela výrazně pomohl poker, do té chvíle jenom zábava. Po konci příjmů i podnikání jsem se díky pokeru dostal ze všech problémů během asi roku dvou. A začal jsem jezdit na zahraniční dovolené, kupovat si drahá auta.
► Čtěte další rozhovory s profíky:
S pozdějším vítězem EPT Praha Janem Škampou (11/09)
S dalším členem Abanana Oldou "Oliskem" Hantonem (09/09)
S vítězem CSPT Lukášem "Alkáčem" Horákem (07/09)
Množné číslo - auta, co si o tom mám myslet?
Já mám takový „chlapský trio“. Marcedesa cabrio, Audinu kombi a Mitsubischi Outlander. Ulítávam na tom dost, dovolené mě taky stojí dost. Já nakonec ty prachy nebudu mít asi nikdy. Protože mně nedělá problém dvakrát třikrát za rok se sebrat a odletět někam přes půl Zeměkoule na dovolenou za X tisíc.
Auta, cestování… A co třeba sport?
Tak já jsem hrával hokej, chodil jsem ob den do posilovny cvičit, plavat, a také na tenisových kurtech jsem trávíval hodně času. S pokerem a ponocováním to samozřejmě opadlo a kila šla nahoru. (úšklebek)
Škoda, že se nehraje přes den, co?
To tedy. Kdysi jsem něco podobného zkoušel v Parkáči, bohužel se to neujalo. Škoda, ale hráči pokeru jsou vesměs noční ptáci.
Tým Abanana
Prosím tě, proč se váš tým jmenuje právě Abanana?
Je to oblíbený výraz italských hráčů – nazývají tak eso se špatným kickerem. Nám se to zalíbilo, tak jsme to použili.
Můžeš nám jej prosím přiblížit, abychom si udělali představu, jaké vyvíjíte aktivity.
Kdysi jsme začali o tom uvažovat s Martinem Hrubým, když jsme jezdili za pokerem po Evropě. O čem se má taky člověk - krom ženských - bavit desítky hodin v autě. Samozřejmě jsme řešili i poker. A uvažovali jsme o tom, že bychom si udělali nějaké webovky, ale v trošku jiném stylu, než jsou existující servery, chtěli jsme hlavně sdružení hráčů, o nichž by se na těch webovkách psalo. Co dělají, jak pokerově žijí, kam jezdí, co hrají a jak hrají, ať online nebo na živo. K tomuhle plánu jsme přizvali Petra „Jelly“ Jelínka. A takhle ve třech jsme založili Abanana, s.r.o.
Teď máme eseróčko a webovky, ale přiznávám, že bychom pro ně mohli dělat víc. Jenže nás všechny tři slušně živí hra, takže chybí čas a trochu i motivace. Následně jsme založili profesionální pokerový tým a rozšířili ho o další členy. Jsme docela nadití: Přijali jsme Bejsbolku, Oldu Hantona, Ondru Goetze a Lukáše Němce. Jsme tým zvučných jmen, sdružení profesionálních i neprofesionálních hráčů. Máme tým pro, kde je sedm členů. Ostatní jsou takzvaní uživatelé - těch je zaregistrovaných přes dvě stě. Plánujeme se zaseknout tak na těch deseti, nechceme být tým třeba padesáti lidí. Chtěli bychom se rozšířit i na Slovensko. Bohužel víme, že se nám už nepodaří ulovit do týmu tak zvučná jména jako Škampa, Kabrhel, Šamánek, a tak, ti už asi o nás mít zájem nebudou.
Chtěli jsme navázat taky nějakou spolupráci s živým casinem. Dlouho jsme spolupracovali s Parkhotelem, starým Card Casinem. To se pak přemístilo na Smíchov a stal se z nich docela velký kolos, tak nám dali najevo, že nás už ani moc nepotřebují. Což chápu, když mají pořád plno, tak je pět dalších hráčů nevytrhne.
No, a protože v Magic Planet - na kraji města - je každý hráč dobrý, tak jsme se dohodli tady. Fungujeme jako místní tým a poker tady děláme my. Hraje se pravidelně větší cashovka vzadu ve VIP salonku, 100/200 nebo 200/500 blindy, což už je docela vysoká hra.
Poker pod patronací Abanana: Pekelný turnaj Devil Cup
Na Prahu určitě. Co vlastně musí člověk udělat, aby si tu u vás v salonku mohl zahrát?
Tak stačí být dobrý zákazník, může to být každý, třeba ty. Určitě sem nevezmeme někoho, kdo by se tu nechoval slušně, hráče nějak urážel, nebo tak.
Já bych asi musel rozbít ne prasátko, ale celý vepřín. Ale zaujalo mne to chování - takže s Philem Hellmuthem byste nehráli?
S Philem asi jo. To je osobnost. Jsou specialisti jako Kabrhel a Paštika, to jsou prostě hráči, kteří se tě snaží proti sobě poštvat, vyprovokovat, a pak jim soupeři callujou s mnohem horšími handami, protože je chtějí sežrat.
A necháváš se sám takhle vyprovokovat?
Ani spíš ne.
To tak máš od začátku, nebo ses musel klidu naučit?
Musel jsem se to naučit. Občas mě ještě něco vyvede z míry. Nejde pořád hrát na sto procent. Ale jsem profík a měl bych se toho vyvarovat.
Hráváš téměř výhradně právě živý poker?
Tak z 90%, online jsem teď zapnul po třech měsících. Online hraju, jen když se nudím.
Co tě od něj odrazuje?
Mě mnohem víc baví ten kontakt. Já jsem hračička, takový docela kontaktní člověk. Prostě mě to tak víc baví: Mít žetony v ruce, bavit se s hráči stolu. Online mě baví, když se sejdeme ve třech až pěti a hrajeme dohromady. Zapneme si každý spoustu turnajů a taky se u toho dost kecá. Ale abych seděl sám doma zavřený a měl puštěných patnáct turnajů, tak to mě moc nebere.
Turnajově pro mě loňský rok vyšel super špatně, a tak se o mně psalo asi nejmíň z celého týmu, byl jsem nejmíň vidět. Na druhé straně ty „statisíce až miliony“ na cashovce – o tom lidi nevědí. Můj hlavní obor je cashovka naživo. Kluci jako Marty a Jelly jsou spíš online hráči.
Můžu potvrdit, že jsem se nedávno bavil s Alkáčem a ten mi říkal, že potkal někde na bublině v multitable na Poker Stars Martina, Jellyho a Ondru. Jak často takhle hrajete?
Kluci spolu hrají často, navíc mají všichni stejnou ikonku – logo Abanana. To v multitablech úplně bije do očí, když na jednom stole sedí tři se stejným obrázkem. (Což mi připomíná, že já ho tam ještě nemám.) Nesedají si ale spolu nějak úmyslně. Když už se probojují dál, tak to už jinak nezbývá, než že musí hrát. Samozřejmě, že ti ostatní hráči jsou z toho pak zděšení, když tohle vidí. My si ale normálně otočíme notebook a jdeme do sebe. 
Válečné barvy "Banánů"
Ale děláte nějaké dealy, že?
Občas když hrajeme, tak si mezi sebou měníme procenta. A Abanana funguje taky jako takové tržiště procent, Může si je od nás koupit kdokoli.
Asi před rokem jsme, nejdřív ve třech, založili i poker chat na Skypu. Další se rychle přidávali a za týden nás bylo deset, teď už dokonce ke stovce. Jmenuje se to pokerchat. Rádi bychom ho přehodili na chat Ababana, ale jak jsou všichni už zvyklí chatovat na Skypu, tak to jde jen těžko. Dáváme si dokonce pokuty, když se někdo přihlásí dřív na Skype než na Abanana. (úsměv)
Jaká musí být taková pokuta, aby pro vás byla motivační?
Je to jen taková legrace, asi deset dolarů, takže je z toho spíš špičkování.
Když jsi mluvil o tom cestování, ty jsi měl nějaký větší úspěch na turnaji v Egyptě. Jel jsi tam jen za pokerem, nebo to byla dovolená s pracovní přestávkou?
S Martinem jsme tam byli už rok před tím. Tehdy jsme naživo neuspěli. Večer naopak, když jsme si tam všichni zapnuli notebooky, jsme všechno uhráli na onlinu.
A další rok jsem tam letěl s kluky z Brna a Olomouce. Byli jsme i s partnerkami, vzali jsme to jako napůl dovču, napůl poker. Já jsem odehrál tři turnaje: 300E, 500E a 1000E buy-in. V té třístovce jsem byl tuším dvanáctý a v tisícovém jsme pak dělali deal ve čtyřech. Z asi milionu sedmi set tisíc žetonů jsem v jednu chvíli měl plných osm set, tak jsem si už myslel, že svou pozici snadno přetavím ve vítězství. Ale nějak se všechno zamotalo, celé se to vyrovnalo a chip lead získal jeden Ital. Tři jsme na tom byli tak nějak podobně, takže jsme udělali deal a bral jsem 17000E.
Na Egypt vzpomínám rád, preferuju takovéhle lokace. Poker plus moře nebo poker plus hory, to je moje.
Tak proč jsi letos vynechal Caribbean Adventure? (probíhalo v době rozhovoru)
Protože moje turnajová forma je fakt šílená, snad jsem to včera prolomil, uvidíme. Vv sezóně 2007/2008 jsem byl minimálně ob Čépétéčko na final table. Ono to taky v té době hrálo tak 50-80 lidí. Dneska se účastní o 100 lidí víc, bezesporu je těžší konkurence. Menší úspěch jsem zaznamenal v Ústí nad Orlicí v Klondiku, tam jsem jel obhajovat prvenství z roku 2007. Teď jsem tam byl druhý. Jinak za celý rok nic významnějšího, po třinácti měsících v kuse jsem byl na finalu snad až včera. Tak se mi nechtělo letět do Karibiku na takový drahý turnaj.
Tak třeba to byl jen špatný rok a ten další bude zase dobrý…
V listopadu se mnou dělal Pavel Novotný rozhovor a říkal právě takovou památnou větu: „Ty asi budeš hráč sudejch let.“ Tak jsem si to vsugeroval a všem lidem teď říkám: „Letos o mně uslyšíte, protože je sudý rok.“ Loni, nebo vlastně už třináct měsíců, jakmile jsem se dostal do nějakého důležitého all inu, vždycky mě porazily dva tři outy. Prohrál jsem tak asi třináctkrát po sobě esa po all inu před flopem. Do čehokoli. Ať už do 5-8, šestek, T-J, eso - král. Jsem tím v Praze úplně vyhlášený.
Právě v Egyptě předloni u toho byl Marty, tak i říká: „To můžeš prohrát jenom ty.“ V poledních třiceti lidech ze sto čtyřiceti. 1000 euro buy-in. S jedním Italem jsme si na turnu dali all in, já AQ, on AT. Board TQ a nějaké dva malé, tak mu hlásím: „Máš už jen dva outy.“ A než si to tam dealerka připravila, tak někdo povídá: „Já zahodil JT.“ A já hned: „Tak to máš už jenom jeden.“ A co se nestalo. Místo toho, abych se stal chipleadrem, byl jsem out.
Tak to pak není moc motivace hrát turnaje.
Marty mi taky žertem navrhoval, že bychom mohli jezdit na turnaje ven, on je bude hrát a já ne: „Ty si to každej den odsedíš na cashovce. A půjdem napůl. V týhle kombinaci nemůžem prohrát.“ A asi to je i pravda.
To asi opravdu má něco do sebe, už to aplikujete?
Byla to spíš legrace, ale asi to není tak špatný nápad. Kluci, když někam letí, tak povídají: „Poleť taky, vždyť nemusíš hrát turnaje.“
Myslím, že jsem z Čechů svého času jezdil na turnaje nejvíc. Tak dva roky toho nikdo neobjezdil víc než já. Ale teď jsem přestal. Ono to taky stojí strašný rance.Tři poslední výjezdy mě stály asi 26000 euro. Tak jsem si říkal, že si dám tak trochu pauzu. A chodím na cashovky a docela v pohodě.
Ve V.I.P. salonku casina Magic Planet jsou "Banáni" jako doma
Hráváš i jinde než v Magic Planet?
V Praze je spousta cashovek 25/50, ale větší už moc ne. Jen každou středu a pak ještě poslední sobotu v měsíci chodívám na brutální cashovku 500/1000. A musím zaťukat, zatím se mi poměrně daří. Točí se tam sice vysoké částky, ovšem já nejsem z těch, kteří odejdou plus milion. Sice nejsem čekatel na esa, ale nemám totiž srdce a cashier, abych poslal čtyři sta talířů na J9.
To tam musí být stacky o tisících blindech...
V největší cashovce, co jsem kdy zažil, bylo na stole vyměněno sedm a půl milionu, dokonce už casinu došly všechny pěti a desetitisícové žetony, a tak se na stůl dostaly i padesáti a stotisícové cihličky, s těmi je to pak opravdu mazec. Když se hrají pěti a deseti tisícovky, tak to jde. Ale jakmile jsou tam cihly a jsou tam takovéhle částky, tak tvrdím, že to tu hru kazí, protože raise je daleko větší než normálně.
Prozradíš, kolik jsi nejvíc vyhrál na jedné ruce?
Tuším, že to bylo asi pět set třicet tisíc.
A co za jednu session?
Něco podobného - asi čtyři sta padesát tisíc. Paradoxně méně než za jednu handu.
Dostaneš se i k ostatním hrám, nebo "pinkáš" jen texas hold’em?
Samozřejmě jsem hrál omahu. Tak rok dva zpátky jsem se jí věnoval intenzivně. Vždycky, když jsem byl venku, tak jsem seděl na omaze, ale jenom hi. Obecně jakoukoli hru s hi/lo moc nehraju, já jsem na ty vyšší kombinace. Ovládám další pokerové varianty jako seven card studu a five card draw.
Díky za rozhovor, je vidět, že s lidmi jako ty může český poker jen vzkvétat.
Martin Arcimovič
obrázky: Abanana.cz, autor
Sdílej článek s přáteli