Lex Veldhuis: zahraji si skoro s kýmkoliv

09.01.2012 09:56 | Profil autora a jeho další články: Externí spolupracovníci

Profesionál PokerStars Lex Veldhuis hraje cash game nejvyšších úrovní, ale stále častěji jej vídáme i na turnajích. Pokud jste jej viděli hrát v televizi, pravděpodobně jste si jej spojili s nebetyčnými blafy. O tom všem, ale také o svém nedávném zápasu s týmovým kolegou Elkym, hovořil Lex s naším redaktorem Martinem Arcimovičem na pražské EPT.

Lexi, nedávno ses utkal se svým kolegou z profesionálního týmu herny PokerStars Bertrandem „Elkym“Grospellierem v kickboxu a porazil jej. Ten zápas byl dost medializován – čím byl tak zvláštní?

Hlavně tím, že spolu naostro bojovali dva kamarádi a byl to jejich první zápas.

To tedy musela být zajímavá zkušenost…

Proběhlo to úplně jinak, než jsem očekával. Všichni, s nimiž jsem se o tom před bojem bavil, mě varovali před zradou psychiky. Říkali, že musím na všechno zapomenout , myslet pouze na boj. Byl jsem výrazný favorit, takže jsem se nemusel obávat prohry, a tak mě překvapilo, když jsem před zápasem pocítil příval adrenalinu. Je to velmi rozporuplná situace: zápasník je přeplněn dojmy a přitom potřebuje mít čistou mysl. Při vstupu do ringu i samotném zápasu jsem se však cítil úžasně. A po výhře se dostavilo velké uspokojení. Člověk, který nikdy v ringu nebojoval, to asi nemůže pochopit. Tím se nechci nijak vytahovat – sám jsem si myslel, že si to dokážu představit, ale teď vidím, že jsem se mýlil. Možná mě to přiměje zahájit novou kariéru… (smích)

Ovlivnil zápas tvoje vztahy s Elkym?

I nadále jsme přátelé. Naštěstí. Kdybych byl prohrál, nesl bych to hodně těžce, takže je dobře, že se to nestalo. Zvlášť vzhledem k tomu, že jsem se během přípravy snažil Elkyho nenávidět, aby se mi bojovalo snáz.

Bylo to tedy něco docela jiného, než hrát s Elkym pokerový heads up?

Na svém webu se představuješ jako hráč – cestovatel. Co to znamená?

Cestuji hlavně za pokerem, a to už čtyři nebo pět let. Objíždím EPT, tedy největší turnaje v Evropě, a samozřejmě se účastním WSOP – každý rok strávím tři až čtyři měsíce v Las Vegas. A půlku roku prožiji na cestách.

Měl jsem za to, že hráváš hlavně cash game?

Cashovky mám mnohem radši, ale taky toužím po trofeji z prestižního turnaje, což EPT i WSOP rozhodně jsou. Myslím, že výhra ve velkém turnaji určitým způsobem láká každého hráče. Až nějaký velký turnaj vyhraji, možná se budu konečně více věnovat cash game. A možná ne a turnajům propadnu, protože budu ten pocit chtít prožít znovu… Chci zvládnout všechny pokerové disciplíny, což bez turnajů nejde.

Cashovkám se tedy věnuješ až po turnajích?

Hlavně hraji v nejvyšších holandských cash game a taky si rád zapnu pot limit omahu na PokerStars. Když nemám večer před nebo po turnaji co dělat, zapnu si online poker. Tedy pokud si někam nevyrazím s přáteli.

Co přesně na PokerStars hraješ? Pot limit omaha je trochu široký pojem…

Teprve se tu hru učím. Začal jsem na 1 / 2 $ a teď zkouším 2 / 4 $ a 3 / 6 $. Vyzkoušel jsem si i 100 / 200 $, což nebyl zase tak dobrý nápad, zvlášť vzhledem k tomu, že jsem vyhrával a teď z toho mám takový pocit… (úsměv) Ale to je jedno. Myslím, že můj současný limit 3 / 6 $ je výborný, protože tam hrají reguláři, od nichž se mám co učit, ale také spousta ryb. Mám rád, když mohu sbírat zkušenosti a přitom vydělávat.

Pot limit omaha je dost divoká. Na PokerStars se na blindech 2 / 4 $ hraje podobně jako no limit holdem s blindy 5 / 10 $, přitom s obstojnými stacky.

Vyhovuje ti to?

Ano, a dokonce hodně. Jsem znám tím, že hodně blafuji, což mi hru dost komplikuje: všichni očekávají, že budu blafovat. Ale v pot limit omaze blafuje každý. A čím víc blafuji, tím hůř se proti mně hraje. Protivníci se mě proto obávají. Hraje se jim proti mně hůř. Blafování je v omaze mnohem sofistikovanější než v no limit holdemu. Každý hráč má více karet, navíc musí počítat s blockery...

Stále se učím, ale omaha mi připadá techničtější. V holdemu jsem nikdy necítil potřebu odejít od stolu, protože jsem seděl mimo pozici na lepšího hráče. V omaze je to nutnost. A taky něco, co se chci naučit.

Pečlivěji vybíráš stoly?

Trochu. Stále jsem ochoten hrát proti skoro komukoliv, protože mě to baví a protože se chci posouvat ve hře, která je mimochodem stále těžší a těžší. Ale samozřejmě také musím vyhrávat peníze, protože… protože ty také přinášejí příjemné pocity. Jsem tedy trochu vybíravý, ale pouze zpočátku, když si poker zapnu. Než usednu ke stolu, zamyslím se nad tím, zda na něm chci opravdu hrát. Ale jakmile už jednou sedím, ponořím se do hry a neodejdu. Chci se učit, to je pro mě priorita.

Proč vlastně lidé očekávají, že budeš blafovat?

Hlavně to ode mě očekávají ti, kteří mě viděli v televizi hrát odvážně. Kdykoliv jsem se zúčastnil nějaké televizní hry, hrál jsem extrémně agresivně a divoce. A pak se mi třeba stalo, že jsem v Londýně 3-betnul proti staršímu pánovi, mohlo mu být tak šedesát. On 4-betnul, já zahodil a on ukázal, že držel dvojku. „Blafuji mistra blafu,“ smál se. Prostě jsem si zničil image.

V poslední době už se tomu zvládám přizpůsobit. Ještě donedávna jsem blafoval pořád dál a protivníci znovu a znovu dorovnávali. Říkal jsem si, že to je smůla, že jsem blafoval správně a jenom mi to nevyšlo, protože jsem narazil na někoho, kdo mě zná. Jenomže mě znají skoro všichni. A tak hraji mnohem opatrněji. Sice mě to nudí, ale nemám jinou možnost. Nesnáším tight hru, ale když nic jiného nezbývá, tak se prostě přizpůsobím. Schopnost se přizpůsobit je v pokeru naprosto rozhodující.

Je tedy pot limit omaha řešením pro hráče, kterým už light 4-bety a 5-bety lezou krkem?

Ano! Já ti třeba celý den sedím na turnaji a držím se, abych neblafoval, pak běžím k počítači, zapnu si omahu a blafuji, jak to jenom jde. K omaze to je jednodušší – blafování je její nedílnou součástí. Můžu dělat to, co mám na pokeru rád. Dokážu se přizpůsobit a hrát tight, ale k smrti mě to nudí.

Vnímáš nějaké rozdíly v tom, jak se hraje poker v Evropě a v Las Vegas?

Ve Vegas je poker dospělejší. Lépe tam například chápou, proč kasina vybírají komisi. Kasina nabízejí různé doplňující služby. V Holandsku chtějí všichni mít pokerové stoly, ale vnímají to spíše jako laskavost pro své hráče. Nevidí, že poker jim může přinést i další příjmy. V Las Vegas chápou hráče pokeru jako zákazníka, který se může vrátit, a tak o něj bojují. Nabízejí třeba nápoje a pití zdarma. A hráči mají větší svobodu, kasino dovolí hrát o jakékoli sázky, straddlovat a podobně. Je to tam takové uvolněnější. Manažeři holandských kasin jsou upjatější, naprostí niti. Jsou třeba schopni zbytečně lpět na pravidlech, která nikomu nevyhovují. Je to ale o vedení, ne o floormanech. Ti by rádi byli vstřícní.

Další rozdl je ve velikosti. Spádovou oblastí Las Vegas je celý svět, zatímco Holandsko je dost malé. A tak se třeba cash game s blindy 50 / 100 eur otevře jen málokdy.

V poslední době se napříč Evropou schvalují protipokerové zákony. Jak nahlížíš na holandskou „pokerovou“ legislativu?

Ano, podobná situace nastala i u nás. A je to  strašně zvláštní. Vláda tomu ani trochu nerozumí! V Holandsku žije 16 miliónů lidí a 800 000 z nich si založilo účet na online poker. Příjmy z pokeru by měli danit stejně, jako daně z hazardu. Ovšem, což asi nemusím vysvětlovat, v pokeru to tak dělat nejde. S příjmy z živého pokeru takový problém není, ale s online pokerem je to opravdové peklo. Máme danit výhry místo zisků, tedy více, než vyděláme. Jde o nemoderní přístup; mělo by se přijít s něčím novým. Ten, kdo ten zákon navrhl, poker zjevně nechápe.

Takže se dá říci, že máme svobodu, ale daně a pravidla pro turnaje jsou stanoveny úplně stupidně. Právě se snažíme to změnit, posunout holandské zákony z doby kamenné. Zdá se, že nový ministr spravedlnosti zastává vstřícnější přístup než jeho předchůdci. Je to otevřený člověk.

Zvažoval jsi, že by ses kvůli daním přestěhoval a platil méně jinde?

Zpátky k televizi, taky jsem tě v ní viděl – a můžu potvrdit, že bych ti jen tak něco nezahodil. Vzpomínám si na tvou hru proti Philovi Iveymu. Bylo to v show High stakes poker. Ivey se hodně raisoval s Barry Greensteinem, v této hře držel 5-2 a 3-betnul. Ty jsi 4-betnul s K-J v barvě, Ivey vsadil all-in a tys zahodil… Možná právě tato hra hodně ovlivnila tvou image. Jak na ni koukáš s odstupem času?

O té hře jsem se pak bavil s Danielem Negreanu a ten tvrdil, že Ivey musel držet dámy, krále nebo esa. Pak jsem se s kamarádem koukal na High stakes poker, který vždycky dávají v pondělí ráno evropského času. Sleduji, jak Greenstein navýší s Q-T, pak přijde na řadu Ivey a já už se chytám za hlavu. Takto zpětně to možná nebude působit důvěryhodně, ale vzpomínám si, že ve chvíli, kdy ten all-in vsadil, mě hned napadlo, že něco není v pořádku. Moc jsem si přál těch 150 000 $ dorovnat, ale s K-J to prostě nešlo. Mám pocit, že to Phil poznal a proto udělal, co udělal. To je celý on: přijde, vychytá si situaci, vyhraje a odejde s kapsami plnými peněz. Mohu se domnívat, že jsem lepší, ale je to důvod dorovnat all-in s nejvyšší kartou králem?

Tehdy jsem na ten call ani neměl bankroll, ne že bych zrovna nad tím v tu chvíli přemýšlel. Neměl jsem důvod myslet na peníze, protože už jsem s penězi dělal i divočejší věci. Nebyla chyba zahodit, ale zkoušet blafovat hráče Iveyho kalibru…  Proč něco takového zkoušet zrovna na něj? Měl jsem nechat Greeensteina, ať si sám sní, co nadrobil…

I další televizní hra, která možná tvoje protivníky dráždí, se odehrála v High stakes pokeru. Mám na mysli tu, ve které jsi vycalloval Doyla Brunsona. To bylo opravdu hrdinné dorovnání – tedy vlastně ne jedno. Co tě k němu vedlo?

Nikdy předtím jsem s Doylem nehrál ani jsem ho vlastně osobně neznal. Jakmile jsem se usadil, zapředl jsem s ním hovor. Vsadil straddle. Já high stakes hrál už den před tím a prohrál jsem 200 000 dolarů. Chtěl jsem se dostat na své – nebo do plusu. Proto jsem hned navrhl, aby se zvýšily blindy. A prošlo to. Doyle najednou straddle stáhl. Popíchl jsem ho, že jsem se domníval, že je větší gambler. A tak mezi námi panovalo napětí už před tou hrou, na kterou se ptáš.

V té ostatní hráči zahodili a Doyle limpnul z velkého blindu. Navýšil jsem s 9-2 v barvě a Doyle dorovnal s tím, že to je dárek pro mě – „synka.“ Na flop přišlo 6-2-3 a oba jsme checknuli. Na turn byl otočen J a já svůj pár nehodlal jenom tak zahodit, protože jsem předpokládal, že pokud Doyle board netrefil, zkusí alespoň jednou blafovat. Navíc by na pár jacků nikdy tolik nevsadil. A kdyby měl pětku, často by nevsadil vůbec, protože nejobvyklejší kombinace s pětkou by byla A-5 – postupka. Nedomníval jsem se ani, že by blafoval s vyšším párem, než jsem držel já. Nesázel by na A-4 a podobné kombinace. Kdyby checknul, byl bych mnohem ostražitější. Jenomže on vsadil skoro tolik, kolik bylo v potu. Přemýšlel jsem hlavně nad tím, jestli bude na riveru následovat podobně vysoká sázka.

V tu chvíli se mi v hlavě vynořila myšlenka, že nesmím prohrát další peníze. Rychle jsem ji zase zahnal, protože tím jsem se zabývat nesměl. Mohlo se stát, že dorovnám vysokou sázku na turnu i riveru jenom proto, abych se podíval na set šestek a uznale poznamenal, že to Doyle hezky zahrál. Ale ukázalo se, že má domněnka byla správná: Doyle blafoval s gutshotem.

Říkal jsi, že s Doylem jsi tehdy hrál poprvé. Zdá se však, že jeho taktiku jsi měl prokouknutou…

Doyla mám opravdu rád a cítím k němu velký respekt. Když jsem se hru učil, Supersystém byla první kniha, kterou jsem četl, a hodně mi dala. Navíc Doyle býval pravidelným účastníkem televizních cash game. Poker jsem sledoval v televizi od chvíle, co jsem si poprvé zahrál. Při té inkriminované hře hodně sázel. Dříve býval hodně agresivní, ale toto byla šestá sezóna High stakes pokeru. V páté sezóně Doyle limpoval a dorovnával s králi i dámami, slowplayoval každý flop a podobně. Mátl mě tedy jedině fakt, že Doyle obvykle moc neblafuje.

Odehráli jsme pak spolu ještě mnoho her a vyvinula se mezi námi jistá rivalita. Není divu, vyhrávám nad ním všechny vyšší poty. Má na mě docela smůlu, vždycky, když by vyhrál, zahodím. V PokerStars Big game jsem proti němu navýšil s A-K, on dorovnal s 8-7 a já na flopu pouze checknul a zahodil. Dělali jsme si z toho legraci, že nic neměl, ale já podle jeho chování poznal, že byl silný.

Jak se cítíš, když porážíš největší legendu pokeru?

Nesmírně rád proti němu hraji. Jednou mi řekl, že mu připomínám jeho, když byl mladý. To je možná důvod, proč si hodně sedneme. Pro poker udělal více než kdo jiný. Má mimořádně rozvinuté myšlení. Taky je zábavný, co věta, to perla.

Jednou jsme spolu seděli na cash game, kde byla strašná zima. V tom prostoru předtím pořádali rodeo a museli snížit teplotu, aby se zbavili much. A tak všichni drkotali zuby. Zrovna jsem nad Doylem vyhrál 300 000 dolarů, ale stejně jsem měl kvůli teplotě náladu pod psa, takže jsem si postěžoval: „Připadám si tu jako v lednici.“ Doyle bleskově odvětil: „Já zas jako připálená topinka.“ Zima z nás rázem opadla. Doyle je bezedná studnice vtípků. Navrhul jsem mu, aby napsal knihu hlášek. Strašně rád naslouchám zajímavým lidem – chodívám třeba do coffee shopu poslouchat rozhovory. A tak prostě musím mít rád i Doyla.

Pokud ještě u PokerStars nemáte účet, přečtete si našeho podrobného průvodce, jak si účet založit a využijte bonusu až 600$ při prvním vkladu. Nezapomeňte při registraci použít reklamní kód pokerarena.cz