Typologie hráčů pokeru - Tight passive

25.05.2009 11:06 | Profil autora a jeho další články: Redakce

V minulých článcích jsme se věnovali loose hráčům (hráči hrající velké množství herních kombinací). Dnes se přesuneme na jejich protipól k hráčům tight, konkrétně k tight passive hráčům. Ač se dá říct, že pasivita se v pokeru obecně nevyplácí, u tight pasivního hráče to nemusí být vždy pravda. Tito hráči bývají též nazýváni solid, což je poměrně dost přesně vystihuje.

Jak tento styl hrát?

Tento styl se může někomu jevit jako málo výdělečný, ale není to úplně pravda. Dokonce lze tento styl považovat za jediný správný, či snad nejvíce ziskový na mikro limitech v cash game (limity NL2-NL10). Je to tím, že hráči na těchto limitech ještě nebývají schopní dobře číst hru. Velká část jich je zahleděna pouze do svých karet a zbytek je schopný hrát naprosto cokoliv. Z tohoto důvodu nemá moc cenu hrát na takových limitech loose hru. Tight hra jako taková se zakládá na naprosto přesném přístupu před flopem. Ať hrajeme fullring nebo 6-max, je zde naprostou nutností velká trpělivost a čekaní na karty. A pokud již karty máme, ale netrefí nás flop, tak není třeba situaci přehrávat.
Všeobecně tedy chceme hrát hodně z v pokeru tolik důležité pozice. Před flopem tedy na pozici UTG (hned za blindy) zvyšujeme jen malé procento hand. Naše range se tak může klidně zeštíhlit na 66+, AJs+ a KQs. To samé platí i na UTG-1. V pozdějších pozicích můžeme range našich startovních kombinací rozšířit a přidávat další kombinace jako jsou malé páry, suited connectory a kombinace dvou velký karet, jako třeba KJo. Před flopem re-raisujeme pouze nejlepší karty, tj. AK a JJ+. Navíc pouze s KK+ chceme hrát již před flopem o vše. Po flopu pak hrajeme dost jednoznačně: Máme-li dobrý list, vsázíme, nemáme-li jej, skládáme. Ano, takový přístup je sice dost čitelný, ale funguje. V jednoduchosti je totiž síla. Na nízké limity opravdu stačí tohle praktikovat.
Co ale s tímto stylem na limitech větších? Tam nás do pár desítek hand lidé snadno prokouknou. Nejlepším řešením je trochu svou hru změnit, přidat trochu agrese do hry post flop. Nebo ještě lépe nejen do hry post flop, ale rozšířit i range našich startovních kombinací pro raise a re-raise preflop. Zejména přidáním několik slabších karet do naší range pro 3 bet (re-raise) může soupeřům hodně stížit hru proti nám, protože si nebudou jisti, jestli je zrovna blafujeme nebo jestli máme opravdu silnou handu.  Také nastává dobrá chvíle pro občasný squeeze. Naše image je navíc v tu chvíli na takové úrovní, že nám to hráči většinou rádi uvěří. Tedy aspoň do chvíle, než se přesvědčí o opaku. Jakmile se soupeři o této změně dozvědí, jednoduše se opět stáhneme zpátky do tight pasivní ulity. Výhodou takové image je její dlouhá trvanlivost. Nevýhodou naopak, že nám image pomůže pouze k chabým potům.

Jak proti nim hrát?

Než takovéto hráče budeme chtít porážet, musíme je nejprve umět rozpoznat. Což je přirozeně o dost těžší než u loose hráčů, a tak potřebujeme větší vzorek jeho her než par desítek. Opět je třeba si uvědomit výše napsané: Tito hráči hrají hlavně prémiové handy, obzvláště pokud jsou tzv. nity. Jejich hra před flopem bývá dostatečně přesná, až mechanická. Pokud tedy 3betují a my nedržíme AK, nebo JJ+, tak se nevyplatí s nimi do potu jít. Pokud jsou ovšem dost deep (většinou alespoň 80x BB a více), tak se vyplatí callnout i menší pár a hrát ho pouze za účelem chycení setu na flopu (je potřeba, aby náš soupeř měl alespoň 15x sázky, kterou musíme callnout, aby se nám hra na chytání setu vyplatila) nebo občas suited connectory s tím, že máme několik možností, jak s nimi soupeře připravit o stack (např. dva páry, flush a postupka). Určitě také takovéto hráče chceme blufovat. Neboť oni jsou právě ti, kteří při větším podezření zahodí klidně top pair top kicker, nebo dokonce i overpair, a to bez mrknutí oka.

Takovýto hráč je také často dost zkušený na to, aby rozpoznal sílu naší zvolené linie. Proto na něj doporučuji zkoušet check/call na flopu a následný check-raise na turnu (obrovsky silná line značící často monster). To je dobrý způsob, obzvláště pokud nemáme pozici. Samozřejmě je to poněkud drahý bluf a spíše se hodí na chvíle, kdy máme nějaké to draw.
Co se pozice týče, nedá se přesně říct, zda chceme sedět napravo, nebo nalevo od loose hráče. Oboje má své výhody. Pokud sedíme hnedka vpravo, můžeme pohodlně brát jejich blindy, a to je vždycky příjemné. V turnaji, kde nás kradení blindů velmi příjemně obohacuje, je to dokonce důležité. Oproti tomu sedět vlevo a mít na tyto hráče pozici znamená, že nám naopak nebude krást blindy on. Ba co více, pokud se s ním dostaneme do potu, reagujeme až po něm, čehož jde také díky jeho snadné čitelnosti využít. Celkem ale víc doporučuji první variantu, neboť na post-flopu ho lze celkem bezpečně přehrát i bez pozice. Co se continuation betu týče, neváhal bych ho na tento typ hráče použit v 95 procentech případů, protože hned po jeho foldu/callu, budeme přesně vědět, na čem jsme. Nehledě na to, že většinou bychom měli pot sebrat.
Kdykoliv také vycítíte u tohoto hráče aspoň částečnou slabost, je vhodné raisnout. Jeho menší bet totiž mnohdy znamená nějaké draw se kterým nejspíše po velkém raisu pokračovat dále ve hře nebude. A naopak: Jakmile se chová agresivně, z potu radši rychle vycouvejte. Šance, že jste lepší, je malá.
Tento styl snad nejlépe shrnul známý pokerový profesionál Umberto Brenes, když po flopu vyhnal sázkou všechny soupeře z potu. Následně ukázal své karty se slovy: „Umberto nikdy neblufuje, jen občas - svoji ženu.“ Což tight pasivního hráče naprosto vystihuje.